Jmenuji se Luděk Klinkovský a narodil jsem se v roce 1979 v Ostravě-Hrabůvce.
Krásný svět radioamaterského koníčka se mi otevřel v roce 1995 díky radiostanicím CB. Otec na dovolenou přinesl z práce pro mě v té době neznámé šumící krabičky. Jako každý začínající jsem si prošel nadšením a zvídavostí nad tím, co se to v nich ozývá za hlasy, na co jsou ty čudlíky okolo atd. Z vrcholu Radhoště jsem poprvé uslyšel stanice z celého severomoravského kraje. Nezůstalo jen u poslouchání a díky schůzkám s tehdy v mých očích odborníky jsem si osvojil základy vysílání. Brzy na to jsem se začal osvobozovat od běžného povídání a začal jsem se zajímat o důvody proč to vlastně vysílá a jak je možné, že na ruční radiostanici slyším stanice z Evropy. Své první DXy jsem začal dělat na ruční CB stanici 4 W výkonu a drátovou anténou. Mnoho víkendů jsem strávil s baterii na zádech a výšlapy na hory. Moje neoblíbenější QTH byla kóta Skřítek na úpatí hory Praděd v Jeseníkách, kde jsem se zúčastnil několika závodů a expedičních vysílání pod příznačným názvem Expedice Skřítek. V mysli mi zůstala také vzpomínka na mé vůbec první vysílání přímo z vysílače Praděd 1491 m asl. Díky jednomu radioamatérovi jsme mohli vysílat přímo z budovy vysílače. Vypravili jsme se tam s CBčkáři z Ostravy (bohužel si už nepamatuji jména ani volačky). Panovalo tam velmi kruté a nehostinné počasí, anténu GP 5/8 lambda, kterou jsem zakoupil den před výletem jsem druhý den ráno sbíral po kousíčkách o 20 m níže. To jsem ještě netušil, že se ze mě v budoucnu také stane radioamatér a budu sloužit na největrnější hoře v ČR, kde počasí s porovnání s tím na Pradědu bude procházka růžovým sadem. Také nemohu opomenout vynikající partu CBčkářů z Ostravy jmenuji alespoň několik z nich, Martin stadión, Milan Zábřeh, Jana Zábřeh, Fery Zábřeh, s kterými jsem podnik spoustu krásných výletů a výprav. Mezi CBčkáři bylo také mnoho vzdělaných lidí a radioamatérů. Jako prvního jsem potkal Adama OK2IPW jeho bratrance Víťu OK2INW a Oskara OK2IIE. Ti mi naznačili cestu, kterou by se asi měl ubírat někdo, komu 40 kanálů v pásmu 27 MHz nestačí a komu CB už více nemůže nabídnout. První krok, který jsem podnikl bylo zažádání o posluchačské číslo na českém radioklubu. Bylo mi přiděleno OK2-35120.

Nastalo první období mé pravé amatérské existence. Začal jsem poslouchat na přijímači PIONÝR 80m. V té době jsem toho o elektronice ještě moc nevěděl a díky vrozené zvědavosti a zvídavosti se mi podařilo tento jednoduchý přijímač totálně rozladit do stavu, kdy byl OK1RZ QRV na celém pásmu jen on. Poté jsem si pořídil elektronkový RX LAMBDA IV předělaný na příjem SSB. Plný nadšení jsem si jej přivezl z Havířova domů a první co jsem s ním udělal bylo, že jsem s ním u vchodových dveří domu flákl o zem. V roce 1997 jsem pro mě v té době neznámému CBčkáři vyrobil drátovou anténu lambda 1/2, který byl nadšen její kvalitou a zařídil dvou měsíční brigádu jako údržbář na vysokoškolských kolejích v Praze. Dnes se tomu směji, byl to jen kus drátu určité délky v půlce přeříznutý a bez jakékoli symetrizace či transformace připojen ke kabelu RG-58 zakončeným konektorem PL.

Tak začalo mé další období a to neustálé stěhování a přemísťování se. V Praze jsem totiž potkal jednu slečnu neradioamatérku. Slovo dalo slovo a příští školní rok jsem každý pátek pravidelně dojížděl do Prahy, lépe řečeno do Roztok u Prahy. V tomto městečku jsem nemohl přehlédnout monstrum antén vypínající se na nedalekém kopci (kopečku 296 m asl.). Občas jsem do blízkosti těchto antén podnikl odpolední procházku. Jednoho dne jsem napsal dopis podobný výše uvedenému textu a na konci ukončený žádostí o schůzku. Zanechal jsem jej zastrčený v plotě. K mé radosti mi nedlouho na to zazvonil telefón, ve kterém mě vlídným hlasem Standa OK1AGE pozval na návštěvu radioklubu OK1KHI. V radioklubu jsem poznal další členy a to Jirku OK1FBI a Zdeňka OK1XHI. Odkoukal jsem od nich tu pravou radioamateřinu, především VKV a po relativně dlouhém odhodlávání se jsem složil zkoušky operátora amatérských vysílacích stanic na Českém telekomunikačním úřadě ministerstva dopravy a spojů v Praze. Nyní vlastním koncesi třídy A.

V roce 2000 si úřední šiml vzpomněl, že jsem ještě neabsolvoval základní vojenskou službu. Bohužel (bohudíky) jsem byl zdráv jak na těle tak na duchu a povolávací rozkaz mě neminul. Díky amatérskému vysílání jsem měl možnost pokusit se s tímto ztraceným rokem života něco alespoň trochu užitečného udělat. Adam OK2IPW a Víťa OK2INW mi doporučili zajímat se armádní radioklub, ve kterém důstojně tento ztracený rok přežili a ne jako většina branců a odvedenců na pozici obsluha závory, myčka a uklízečka. Ochota pplk. Láďi OK1FQ mi umožnila reprezentoval armádu České Republiky v radioklubu OK5ACR na Milešovce 836 m asl. v severních Čechách (JO60XN). Na vojně se toho mnoho stalo, ztráta bydlení, práce a rozchod s dívkou neradioamatérkou. Na druhou stranu také něco příjemného a užitečného. Získal jsem nové kamarády jako DR OM Romana OK1SRK, který se pro ten rok stal mým druhem ve zbrani. Milešovka byla odloučené pracoviště, na kterém jsme si život organizovali jen my. Sami jsme si vařili, uklízeli a starali se o chod celé hlásky. Jednou za měsíc jsme zašli do blízké vesnice pro služné a diety. Od vojáků z povolání jsme měli pokoj, Milešovka je jediný kopec kde se nedá vyjet autem a návštěva vyžaduje dobrou fyzickou kondici a odvahu HI. Byli jsme pány svého času. K dispozici jsme měli kvalitní TCVR ICOM 746 se 100W výkonu a 2 x 10 el. yagi. Počítače a připojení na internet. Na kopci se také nacházel nod OK0NCM, který mám zajišťoval a rychlý přístup do sítě PR. Nesmím také zapomenout na vlčáka nazývaným rotná Brita, která nám připravila spoustu zážitků. Má vojenská služba na nejvyšší hoře Českého středohoří by si zde zasloužila více prostoru ale jelikož nevýhody a zápory mé VZS zastínily klady a výhody nerad na ni vzpomínám. Jen doufám, že tento přežitek brzy pomine a držím palce všem nastávajícím brancům a odvedencům v dlouhém odolávání. Protože ten kdo si myslí, že zaměstnavatel či vaši zákazníci počkají rok až se milostivě vrátíte z vojny je hloupý a naivní. To samé platí např. o pronajatém bytě.

Po ukončení ZVS jsem měl na výběr ze dvou možností, vrátit se do Ostravy a skončit tam pravděpodobně jako další z 97 tisíc nezaměstnaných na sociální podpoře (údaj pro severomoravský kraj v roce 2001), nebo si sbalit kufry a nastoupit do nabízeného zaměstnání ve firmě Matsushita television central Europe s.r.o. Vybral jsem si tu druhou. V Plzni jsem potkal spoustu vynikajících radioamatérů. Frantu OK1PGS, Pavla OK1MCS, OK1MZM, OK1JFH, Pavla OK1DRQ atd. Začal jsem se zajímat o digitální druhy provozu SSTV a RTTY, nejvíce mě však učarovalo WSJT od K1JT využívající ionizovaných stop při průletu meteoru atmosférou. První spojení tímto provozem jsem navázal z radioklubu OK1KHI s EA6VQ z Baleárských ostrovů na vzdálenost 1450 km. Na VKV používám all mode zařízení Allamat 88 s 25W. Na KV RX TESLA K12, Lambda 4 a vojenský R4, (v roce 2007 jsem tohle vše odložil a pořídil si TCVR Yaesu FT-897D ALL mode 100W). Z antén používám na VKV 9 el. F9FT a na 70cm 2x 16el. DK7ZB. Na KV mám prozatím je G5RV. Zajímám se také o vojenskou spojovací techniku. V mé malé sbírce se nachází kompletní sestava R105, R108, R109, A7B, R 118, RDM61, RF-10 a RM31.